V prvních měsících roku 2021 by měla vstoupit v platnost novela zákona č. 119/2002 Sb., tj. zákona o zbraních a střelivu známá také jako “malá novela”, jež je reakcí na povinnost členských států EU pozbyvších suverenity implementovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853.
Proti této nesmyslné a protiprávní směrnici, vyjma široké veřejnosti a politiků napříč celým politickým spektrem, vznesly zásadní námitky i nejvyšší orgány České republiky, jmenovitě ministr vnitra ve svém prohlášení, vláda oficiálním usnesením, senát taktéž v oficiálním usnesení. Vrcholem celého odporu byla žaloba České republiky k Evropskému soudu, který samozřejmě rozhodl dle politického zadání zcela parodickým způsobem.
Díky usilovné práci Ministerstva vnitra ČR a mnoha organizací věnujících se problematice je výsledkem novela, jež minimalizovala či eliminovala veškeré negativní dopady na držitele do míry, do jaké to bylo z právního hlediska možné. Což samozřejmě neznamená, že všechny. Zde se jim chceme věnovat čistě z pohledu reenactmentu a vojenské historie. Z širšího pohledu se tomuto tématu intenzivně věnují například kolegové ze sdružení LEX a Zbrojnice.com.
Přehled rozdělíme tradičně do dvou částí, archaické systémy do cca 20. stol a moderní systémy.
OBDOBÍ ARCHAICKÝCH SYSTÉMŮ, zbraně do cca 20. století
Oproti původním očekávání nevzniká speciální kategorie NO a nadále zůstává kategorie D. U zbraní všech kategorií, tedy i D, se zbraní rozumí též hlavní části zbraně a na nakládání s nimi platí stejná ustanovení jako pro zbraň samotnou.
Z pohledu reenactmentu “starých období a archaických systémů” jako jsou doutnákové, kolečkové, křesadlové zbraně apod., zůstává stav v zásadě nezměněn ve smyslu jejich kategorizace a nároků kladených na držitele.
Pozitivní novinkou je ustanovení (§ 15 Odst. 5a) jež pohledu zákona umožňuje viditelné nošení zbraně za určitých podmínek a jejich přepravu: “Držitel zbraně kat. D nesmí zbraň nosit viditelně na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, pokud se nepodílí na akci, jejíž součástí je střelba nebo obdobné nakládání se zbraní a při které lze takový způsob nošení zbraně považovat s ohledem na místní podmínky za obvyklý a přiměřený povaze dané akce; na přepravu zbraně kategorie D na takové místo se použije § 29 odst. 4 obdobně,”
Jisté omezení lze najít bodě 6 téhož paragrafu, jež klade podmínky na převod zbraně kat. D na osobu, která nemá místo pobytu na území ČR.
Nová definice historické zbraně se nachází v Příloze č. 1:
- Historická zbraň
- a) střelná zbraň, která byla vyrobena do 31. prosince 1890, a současně platí, že všechny hlavní části zbraně byly vyrobeny do 31. prosince 1890,
- b) jednoranová nebo dvouranová palná zbraň, která byla zkonstruována do 31. prosince 1890 a její konstrukce je založena na principech doutnákových, kolečkových, křesadlových nebo perkusních zámkových systémů, nebo
- c) jehlovka, která byla zkonstruována do 31. prosince 1880.
Toto prakticky dopadá na veškeré moderní černopraché derringery a podobná řešení, jež nadále nebude možné nabývat v režimu kategorie D, nicméně repliky historických zbraní používané pro reenactment zůstávají nedotčeny. Nově do kategorie D patří jehlovky s limitem konstrukce do r. 1880. Termínem zkonstruována se ve všech případech rozumí vznik vzoru nebo typu zbraně či její historické předlohy, nikoli datum výroby konkrétního kusu. Zde je nutno podotknout, že v případě pochybností, zda má ta která předovka historickou předlohu (tedy zda byla zkonstruována do 31. prosince 1890) je důkazní břemeno na straně státu, tj. držitel nemusí dokazovat, že daná zbraň před rokem 1890 existovala, ale policie musí prokázat, že neexistovala. To v praxi znamená, že mimo tuto kategorii se řadí pouze předovky moderního typu, které před rokem 1890 očividně existovat nemohly (například mají plastovou pažbu nebo zápal brokovou zápalkou).
V rámci historických zbraní, či reenactmentu a sběratelství starších období, je tedy v novele určitý posun k lepšímu. Jediné nové omezení, které tak nově dopadá na kategorii historických předovek, zůstává omezení cestování do zahraničí (viz dále), které se ale vztahuje na všechny palné zbraně kategorie D a vnitrostátní právní úpravou mu nelze zabránit.
OBDOBÍ MODERNÍCH SYSTÉMŮ, zbraně cca 20. století
Zde je situace o poznání komplikovanější a přes veškerou snahu se některým omezením ubránit nepodařilo.
Zásadním bodem je odst.(4) § 3:
“Zbraň konstrukčně odpovídající zbrani kategorie C-I nebo D, která vznikla nevratnou úpravou zbraně podléhající registraci, je zbraní stejné kategorie jako zbraň podléhající registraci, z níž byla upravena; to neplatí, jde-li o zbraň znehodnocenou nebo řez zbraně. Expanzní zbraň, která byla zhotovena úpravou ze zbraně kategorie A, je zbraní kategorie A-I.“
Tento bod jmenovitě, lze oproti doposud uplatňované praxi považovat za určitý posun ve věci expanzních zbraní odpovídajících doposud “plné” kategorii A, jelikož u kategorie A-I je výjimka nároková, mimo jiné, pro sběratelskou, kulturní či historickou činnost, a to i pro soukromou osobu a nejsou k ní kladeny další podmínky, jako např. vstup policie do obydlí za účelem kontroly uložení a zabezpečení zbraně. Zbraň kategorie A-I je taktéž na rozdíl od “plného A” svěřovat jiné osobě a není zde podmínka uchovávat ji v trezoru (do 2 ks). Výjimka A-I taktéž není časově omezena.
Na druhou stranu jasně definuje, že veškeré konverze ostrých zbraní na expanzní, nemají vliv na kategorizaci zbraně, tzn. například zbraň kategorie B bude i po nevratné konverzi na expanzní stále v kategorii B se všemi podmínkami na ně kladené. V praxi to znamená, že konverze zbraně na expanzní nebude nadále mít, vzhledem k nákladům a byrokracii, žádný smysl.
Další nové omezení plyne z § 6a – zbraně kategorie C-I. Z pohledu reenactmentu a sběratelství jsou to:
- a) zbraně zařazené do kategorie A, A-I, B nebo C, které byly znehodnoceny v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie,
- b) expanzní zbraně, které splňují požadavky na dovolené výrobní provedení stanovené prováděcím právním předpisem,
K nabývání, držení a používání zbraně kategorie C-I není třeba zbrojního průkazu (§ 14a), zbraň však musí být zaregistrována na držitele a může ji nabývat pouze osoba starší 18 let, svéprávná a s pobytem na území ČR. Policie má oprávnění takovou zbraň zajistit, pokud držitel poruší některé podmínky bezúhonnosti (odsouzení za některé úmyslné trestné činy) nebo se jeho zdravotní stav změní do takové míry, že by nakládáním s toto zbraní mohl ohrožovat život nebo zdraví. Tudíž nově vyrobené expanzní zbraně budou muset být registrovány na policii.
Platí (!!!), že pro zbraně již držené, tj. ty, které reenactoři před účinností zákona již měli, se nic nemění (kromě pravidel pro cestování, viz níže). Tyto zbraně zůstávají v kategorii D. Tento status se aplikuje na samotnou zbraň, nikoli na držitele, tedy lze takovou zbraň i převést a nabýt jako zbraň kategorie D. Rozhodující informací je datum prvního převodu od výrobce k dalšímu držiteli; jako orientační údaj může posloužit také rok ověření, který je vyznačen vedle zkušební značky. Pokud je zbraň tak stará, že v době prvního prodeje nepodléhala ověřovací povinnosti a tudíž nemá zkušební značku, bere se podle zákona také jako kat. D. U zbraní nabytých po účinnosti zákona je situace podstatně složitější.
Cestování do zahraničí
Nově platí, že při cestování s palnou zbraní kat. D do zahraničí je nutno postupovat, jako by šlo o zbraň kat. C-I. Tedy kromě požadavků, které na přepravu zbraně kladou zákony cílového a průvozních států, musí být zbraň také zapsána v evropském zbrojním pasu, nebo si držitel musí nechat od policie vydat zbrojní průvodní list. Taktéž při případném prodeji palné zbraně kategorie D cizinci musí mít kupec zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz.
Ke zcela pozitivním změnám pak patří, že:
Zcela nově do zbraní kategorie D spadají (§ 7 g) “neaktivní torza zbraní, kterými se rozumí zbraně, které se staly trvale a nevratně nepoužitelnými ke střelbě v důsledku poškození nebo degradace takového rozsahu, že uschopnění takové zbraně ke střelbě je vyloučeno, aniž by došlo k výměně hlavních částí zbraně nebo jejich výměně,”, tzn. typicky například “detektorářské nálezy”, které doposud znamenaly obrovský problém, a bylo na ně pohlíženo jako na nedovolené ozbrojování.
A zásadně se mění rozšíření možnosti se zbraněmi nakládat viditelně (§ 14a (4), § 15 (5), § 29 (4). Držitel zbraně je oprávněn na veřejnosti nebo místě veřejnosti přístupném nosit zbraň viditelně, pokud se podílí na akci, jejíž součástí je střelba nebo obdobné nakládání se zbraní a při které lze takový způsob nošení zbraně považovat s ohledem na místní podmínky za obvyklý a přiměřený povaze dané akce. Nakládání se zbraněmi v rámci historických rekonstrukcí sem očividně spadá. Ustanovení přitom platí pro jakékoli zbraně, nejen pro kat. D.
Obdobně je upraveno ustanovení o přepravě zbraní. Nově je dovoleno zbraň přepravovat viditelně při splnění (všech) těchto podmínek:
- zbraň není nabitá
- zbraň je přepravována v přímé časové a místní souvislosti (tedy cesta tam nebo zpátky apod.) s konáním akce nebo prováděním činnosti, jejichž součástí je střelba nebo obdobné nakládání se zbraní nebo střelivem a při nichž je držitel oprávněn zbraň nebo střelivo nosit viditelně,
- držitel dodržuje veškerá ustanovení vztahující se k nošení zbraně (zejména zákaz nosit zbraň pod vlivem alkoholu a povinnost mít zbraň neustále pod kontrolou)
- je-li to přípustné z hlediska zvoleného způsobu přepravy; v případě využití dopravního prostředku hromadné dopravy se zbraň a střelivo přepravují vždy v uzavřeném obalu,
- pokud lze viditelnou přepravu zbraně nebo střeliva považovat za přiměřenou místním podmínkám a povaze dané akce nebo činnosti a
- není-li tím ohrožen veřejný pořádek.
Zejména poslední dvě podmínky nejsou definovány konkrétně a vyžadují použití jisté dávky zdravého rozumu. Osoba v kostýmu mušketýra či v druhoválečné uniformě zřejmě žádnou paniku nezpůsobí, i kdyby u sebe měla mušketu nebo samopal (zejména nebude-li na nikoho mířit, a to ani z nedbalosti). Oproti tomu kostým Talibance včetně kalašnikova by už určité nedorozumění způsobit mohl, zejména pokud se objeví na místech, kde by ho nikdo nečekal.
Další důležitou změnou, kterou se nám podařilo prosadit, je zrušení nutnosti zřizovat “dočasné střelnice” při konání historických akcí.
Konkrétně 28 (5): “Střelbu, při které se ze zbraní nevystřelují střely, a střelbu ze signální zbraně za použití signálních nábojů je držitel zbrojního průkazu oprávněn provádět též na místě, kde je zajištěno, že nebude ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek.”
Zcela stranou jsme nechali problematiku zásobníků. Pravděpodobně největší “strašák” směrnice dopadl v implementaci tak, že stávající držení nadlimitních zásobníků není nijak dotčeno, restrikce se týká pouze nově nabývaných zásobníků pro použití v dané konkrétní zbrani. Čili nabývat nové nadlimitní zásobníky (20+krátká, 10+ dlouhá zbraň) například do sbírky, kdy k nim nemáte příslušnou zbraň, není dotčeno ani nadále, a pakliže zbraň schopnou pojmout nadlimitní zásobník pořizujete, velmi pravděpodobně si ji pořídíte rovnou v režimu A-I na tzv. malou výjimku, která je nároková stejně jako například nákupní povolení. Popřípadě bude možné zažádat o samostatné povolení na nadlimitní zásobníky ve stejném režimu, opět nárokově.
Celé znění zákona po novelizaci si můžete stáhnout zde.